Včelařská konference

Letos jsem měl krmení naprosto v poklidu, nestíhal jsem v práci a vytáčení lípy jsem odkládal tak dlouho, až med začal v plástu krystalizovat. Takže jsem vytočil pouze něco a zbytek zůstal včelám na zimování. A při tomto způsobu krmení žádné problémy ve srovnání s krmením cukrem. Když jsem krmil roztokem, tak česna a spodní očka uzavřená a jedno horní očko otevřené. A stejně na včelnici to létalo jak na řepku. A poznat v takovém hemžení jestli a kde probíhá loupež snad ani nejde a to jsem krmil vždy až na večer. Vždy mám při krmení cukrem z toho špatný pocit, protože je na včelách vidět, že je to pro ně stres. Při stresu včelstvo ztrácí i schopnost obrany a problém i s přenosem varroázy do jiného včelstva je pravděpodobnější ikdyž vyloupené včelstvo mělo varroázy velmi málo.

Aleš, spomínaš tu stres včiel, ktorým podáme potravu, ja to vidím opačne, predsa ak včely prinášajú zásoby v znáške (čo i len malej), sa cítia dobre, jedny lietajú za potravou druhé ošetrujú plod. Neviem prečo sa na tomto a Včel. fóre objavujú správa o často rabovaní včelstiev, ja to nepoznám. Včely v znáške absolútne nemajú záujem o zásoby v úľoch na včelnici, aj vtedy keď zabudneš plást zo zbytkami medu volne na včelnici.

Podstata včely je, že neustále hľadá zdroj potravy, je to jej údel a berie si ho tam, kde je prístupný. Potom ak na včelnici včely neustále atakujú letáče ich úľov, tak sú tento stav zodpovedný sami. Navyše sa domnievať, že včely by mohli rabovať aj v čase znáške, je nezodpovedné, vtedy sa všetko hrnie na miesto zdroja znášky a nie do úľov svojich sestier. V začiatkoch včelárenia sa to prihodilo aj mne, ale vždy to moja chyba.

Preto mojou zásadou je, nedať možnosť včelám aby mali v dosahu zdroj potravy, svojimi receptormi ho okamžite podľa vôni ho nájdu a ak je zdroj bohatý, nešťastie je na svete.

Stres je pro včely, když se jim ten cukr ocitne v krmítku. Protože předtím neproběhlo žádné slídění, žádný taneček, na kterém by se létavky dověděly místo, vzdálenost a směr zdroje a přesto je ten cukr ve včelstvu. Ve dne se tedy včelky rozletí a zkoušejí naslepo hledat zdroj. Kde co ukáplo, ve vedlejších včelstvech.... Když po cca půl hodině až hodině nic nenajdou ani nějakému včelstvu nezkolabuje obrana a nezačne tak loupež, včely se vrátí do svých úlů a normálně v klidu létají. Možná trošku víc, protože když jim v úlu přibývá sladiny, cítí potřebu sbírat víc i pyl, možná vodu i další sladinu z okolí. Pokud nastává během té doby loupež, včely při zpracovávání krmení se chovají jako v období velkého přebytku zásob, kdy svoje zásoby prakticky nebrání. Takže nechávají jednotlivé zlodějky klidně vstoupit do úlu a s uloupenou sladinou odletět, pokud jich není moc.

Proto je vhodné krmit v noci. I když jsem zažil, že včely po přidání cukru do krmítka vyletovaly v počtu až desítek včel "za snůškou" i v noci , stačí na to teplá větrnější noc a úplněk. A asi měsícem osvícená česna.

Pokud se krmí ve dne, je třeba mít na stanovišti včely, které se během kritické doby po přidání cukru do krmítek dokáží ubránit, to znamená netrpět slabochy a mít přiměřeně zůžená česna. Totéž musí mít blízcí sousedi.
Takže krmit ve dne by se mělo jen v nutných případech, kdy se to jinak nedá.
Nebo je možné krmit časně ráno, tak nejpozději půl hodiny před rozedněním, kdy po rozednění už včelstva jen klidně zpracovávají dodaný cukr.

Pokud jsou na stanovišti oslabená včelstva nebo oddělky náchylné k vyloupení, je třeba cukr dávat jen večer po setmění a jen v tak malém množství, aby včelstva a oddělky cukr odebraly tak do 2 - 4 hodiny a zbytek noci dodaný cukr zpracovávaly. Aby ve dne šel z úlu už jen slabý proud vzduchu ze zpracovávní krmiva, který zlodějky už moc neláká.